The Economist: Zdá se, že Putin vyhrává válku na Ukrajině - prozatím
█ CENZOR.CZ █ čtvrtek 30.11.2023, 23:23
Válečný zločinec Vladimir Putin, takto prezident Ruské federace.
Poprvé od 24. února 2022, kdy Vladimir Putin napadl Ukrajinu, to vypadá, že by mohl vyhrát, píše vlivný britský týdeník The Economist. Ruský prezident uvedl svou zemi do válečného stavu a posílil svou moc. Obstaral vojenské dodávky v zahraničí a pomáhá obrátit globální jih proti Americe. A co je zásadní, podkopává přesvědčení Západu, že Ukrajina může - a musí - z války vyjít jako prosperující evropská demokracie, dovozuje The Economist.
Západ by mohl pro frustraci Putina udělat mnohem víc. Kdyby se tak rozhodl, mohl by nasadit průmyslové a finanční zdroje, které by převálcovaly ty ruské. V cestě však stojí fatalismus, samolibost a šokující nedostatek strategické vize, zejména v Evropě. Západ se ve vlastním zájmu i v zájmu Ukrajiny musí naléhavě zbavit letargie.
Důvod, proč je Putinovo vítězství možné, spočívá v tom, že vítězství je spíše otázkou vytrvalosti než dobytí území. Ani jedna z armád není schopna vyhnat tu druhou z území, které v současnosti ovládá. Ukrajinská protiofenziva se zastavila. Rusko ztrácí v bitvě o Avdijivku, město v Doněcké oblasti na východě Ukrajiny, více než 900 mužů denně. Jde o válku obránců, která může trvat mnoho let.
Bojiště však utváří politiku. Iniciativa ovlivňuje morálku. Pokud Ukrajina ustoupí, nesouhlas v Kyjevě zesílí. Stejně tak na Západě zesílí hlasy, že posílat Ukrajině peníze a zbraně je plýtváním prostředků. Přinejmenším v roce 2024 bude Rusko v silnější pozici, protože bude mít více dronů a dělostřeleckých granátů, protože jeho armáda vyvinula úspěšnou taktiku elektronického boje proti některým ukrajinským zbraním a protože Putin si nic nedělá ze strašlivých ztrát mezi vlastními muži.
Rostoucí zahraniční podpora částečně vysvětluje převahu Ruska na bojišti. Putin získal drony z Íránu a granáty ze Severní Koreje. Pracoval na tom, aby přesvědčil velkou část globálního jihu, že nemá velký zájem na tom, co se stane s Ukrajinou. Turecko a Kazachstán se staly kanály pro dodávky zboží, které živí ruskou válečnou mašinérii. Plán Západu omezit příjmy Ruska z prodeje ropy zastropováním její ceny na 60 dolarech za barel selhal, protože vznikla paralelní obchodní struktura mimo dosah Západu. Cena ruské ropy Urals je 64 dolarů, což je téměř desetiprocentní nárůst od začátku roku 2023.
Putin vítězí také proto, že posílil svou pozici doma. Nyní Rusům absurdně říká, že se ocitli v boji o přežití proti Západu. Obyčejným Rusům se válka možná nelíbí, ale už si na ni zvykli. Elita utáhla kontrolu nad ekonomikou a vydělává spoustu peněz. Putin si může dovolit platit celoživotní mzdy rodinám těch, kteří bojují a umírají.
Tváří v tvář tomu všemu není divu, že nálada v Kyjevě je temnější. Vrátila se politika, lidé se přetahují o vliv. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a jeho nejvyšší generál Valerij Zalužnyj se rozhádali. Interní průzkumy naznačují, že korupční skandály a obavy o budoucnost Ukrajiny oslabily postavení Zelenského u voličů.
Západní vlády trvají na tom, že Ukrajině věnují stejnou podporu jako dosud. Průzkumy veřejného mínění po celém světě však naznačují, že o tom mnozí pochybují. V Americe se Bidenova administrativa snaží přimět Kongres, aby uvolnil finanční prostředky v hodnotě přes 60 miliard dolarů (1,535 bilionu korun). Do cesty se jim brzy postaví volební kampaň v příštím roce. Pokud bude prezidentem zvolen Donald Trump, který slíbil, že v krátké době nastolí mír, Amerika by mohla s dodávkami zbraní přestat úplně.
Evropa by se měla na tuto hrozivou možnost připravit - a na zpomalení americké pomoci, ať už bude v Bílém domě kdokoli. Místo toho evropští lídři dál dělají, jako by štědrý Joe Biden měl vládnout navždy. Evropská unie přislíbila Ukrajině 50 miliard eur (1,218 bilionu korun), ale peníze zdržuje Maďarsko a možná i rozpočtový chaos v Německu. V prosinci by Evropská unie měla dát najevo, že je připravena zahájit rozhovory o členství Ukrajiny. Mnozí se však domnívají, že proces bude záměrně protahován, protože rozšíření je obtížné a ohrožuje partikulární zájmy. Italská premiérka Giorgia Meloniová byla nahrána (během žertovného telefonátu), jak říká, že Evropa je unavená. Člověk by si myslel, že vidina Trumpova prezidentování zmobilizuje podporu pro Ukrajinu, protože Evropa převzala odpovědnost za svou obranu. Jeden z lídrů přitom v soukromí předpovídá, že podpora se ve skutečnosti roztříští.
To by byla katastrofa. V roce 2025 Putina možná začne dohánět napětí z vedení války. Rusové možná budou stále více nenávidět nucenou mobilizaci, inflaci a přesměrování sociálních výdajů na armádu. Přesto nemá smysl jen doufat, že se jeho režim zhroutí. Může zůstat u moci ještě několik let, a pokud se tak stane, bude vyhrožovat válkou, protože to je jeho výmluva pro domácí represe a utrpení vlastních lidí. Zničil vyhlídky své země tím, že ji izoloval od Evropy a její nejpodnikavější lidi vyhnal do exilu. Bez války by se naplno ukázala ničemnost jeho vlády.
Evropa proto musí počítat s Putinem jako hlavní dlouhodobou hrozbou pro svou bezpečnost. Rusko bude znovu zbrojit. Bude mít bojové zkušenosti. Plánování obrany Evropy by mělo být koncipováno tak, aby Putin necítil slabost na jejím křídle - zejména pokud pochybuje o ochotě prezidenta Trumpa bojovat v případě napadení některé ze zemí NATO.
Nejlepším způsobem, jak Putina odradit, by bylo, kdyby Evropa demonstrovala své odhodlání tím, že by hned teď ukázala, že je plně odhodlána podporovat prosperující, demokratickou a na západ orientovanou Ukrajinu. Záleží na zbraních, zejména na protivzdušné obraně a raketách dlouhého doletu, které by zasáhly ruské zásobovací linie, a proto je pro Ameriku klíčové schválit poslední tranši pomoci. Vzhledem k tomu, že arzenály už jsou vyčerpány, je třeba více pracovat na zvýšení kapacit západních výrobců zbraní. Sankce by mohly být zacíleny účinněji, aby oddělily režim od elity.
Zásadní je také politická akce v Evropě (viz Karel Veliký). Putin bude útočit na ukrajinská města a rozvracet tamní společnost, aby sabotoval transformaci země v západní demokracii. V reakci na to by Evropa měla zdvojnásobit své úsilí, aby zajistila pokrok Ukrajiny, a to příslibem peněz a vstupu do EU. Evropští představitelé si nepřipouštějí velikost tohoto úkolu - zdá se, že příliš mnoho z nich před ním ustupuje. To je hloupost. Měli by dát na Lva Trockého: možná nemají zájem o válku, ale válka má zájem o ně, uzavírá The Economist.
Západ by mohl pro frustraci Putina udělat mnohem víc. Kdyby se tak rozhodl, mohl by nasadit průmyslové a finanční zdroje, které by převálcovaly ty ruské. V cestě však stojí fatalismus, samolibost a šokující nedostatek strategické vize, zejména v Evropě. Západ se ve vlastním zájmu i v zájmu Ukrajiny musí naléhavě zbavit letargie.
Důvod, proč je Putinovo vítězství možné, spočívá v tom, že vítězství je spíše otázkou vytrvalosti než dobytí území. Ani jedna z armád není schopna vyhnat tu druhou z území, které v současnosti ovládá. Ukrajinská protiofenziva se zastavila. Rusko ztrácí v bitvě o Avdijivku, město v Doněcké oblasti na východě Ukrajiny, více než 900 mužů denně. Jde o válku obránců, která může trvat mnoho let.
Bojiště však utváří politiku. Iniciativa ovlivňuje morálku. Pokud Ukrajina ustoupí, nesouhlas v Kyjevě zesílí. Stejně tak na Západě zesílí hlasy, že posílat Ukrajině peníze a zbraně je plýtváním prostředků. Přinejmenším v roce 2024 bude Rusko v silnější pozici, protože bude mít více dronů a dělostřeleckých granátů, protože jeho armáda vyvinula úspěšnou taktiku elektronického boje proti některým ukrajinským zbraním a protože Putin si nic nedělá ze strašlivých ztrát mezi vlastními muži.
Rostoucí zahraniční podpora částečně vysvětluje převahu Ruska na bojišti. Putin získal drony z Íránu a granáty ze Severní Koreje. Pracoval na tom, aby přesvědčil velkou část globálního jihu, že nemá velký zájem na tom, co se stane s Ukrajinou. Turecko a Kazachstán se staly kanály pro dodávky zboží, které živí ruskou válečnou mašinérii. Plán Západu omezit příjmy Ruska z prodeje ropy zastropováním její ceny na 60 dolarech za barel selhal, protože vznikla paralelní obchodní struktura mimo dosah Západu. Cena ruské ropy Urals je 64 dolarů, což je téměř desetiprocentní nárůst od začátku roku 2023.
Putin vítězí také proto, že posílil svou pozici doma. Nyní Rusům absurdně říká, že se ocitli v boji o přežití proti Západu. Obyčejným Rusům se válka možná nelíbí, ale už si na ni zvykli. Elita utáhla kontrolu nad ekonomikou a vydělává spoustu peněz. Putin si může dovolit platit celoživotní mzdy rodinám těch, kteří bojují a umírají.
Tváří v tvář tomu všemu není divu, že nálada v Kyjevě je temnější. Vrátila se politika, lidé se přetahují o vliv. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a jeho nejvyšší generál Valerij Zalužnyj se rozhádali. Interní průzkumy naznačují, že korupční skandály a obavy o budoucnost Ukrajiny oslabily postavení Zelenského u voličů.
Západní vlády trvají na tom, že Ukrajině věnují stejnou podporu jako dosud. Průzkumy veřejného mínění po celém světě však naznačují, že o tom mnozí pochybují. V Americe se Bidenova administrativa snaží přimět Kongres, aby uvolnil finanční prostředky v hodnotě přes 60 miliard dolarů (1,535 bilionu korun). Do cesty se jim brzy postaví volební kampaň v příštím roce. Pokud bude prezidentem zvolen Donald Trump, který slíbil, že v krátké době nastolí mír, Amerika by mohla s dodávkami zbraní přestat úplně.
Evropa by se měla na tuto hrozivou možnost připravit - a na zpomalení americké pomoci, ať už bude v Bílém domě kdokoli. Místo toho evropští lídři dál dělají, jako by štědrý Joe Biden měl vládnout navždy. Evropská unie přislíbila Ukrajině 50 miliard eur (1,218 bilionu korun), ale peníze zdržuje Maďarsko a možná i rozpočtový chaos v Německu. V prosinci by Evropská unie měla dát najevo, že je připravena zahájit rozhovory o členství Ukrajiny. Mnozí se však domnívají, že proces bude záměrně protahován, protože rozšíření je obtížné a ohrožuje partikulární zájmy. Italská premiérka Giorgia Meloniová byla nahrána (během žertovného telefonátu), jak říká, že Evropa je unavená. Člověk by si myslel, že vidina Trumpova prezidentování zmobilizuje podporu pro Ukrajinu, protože Evropa převzala odpovědnost za svou obranu. Jeden z lídrů přitom v soukromí předpovídá, že podpora se ve skutečnosti roztříští.
To by byla katastrofa. V roce 2025 Putina možná začne dohánět napětí z vedení války. Rusové možná budou stále více nenávidět nucenou mobilizaci, inflaci a přesměrování sociálních výdajů na armádu. Přesto nemá smysl jen doufat, že se jeho režim zhroutí. Může zůstat u moci ještě několik let, a pokud se tak stane, bude vyhrožovat válkou, protože to je jeho výmluva pro domácí represe a utrpení vlastních lidí. Zničil vyhlídky své země tím, že ji izoloval od Evropy a její nejpodnikavější lidi vyhnal do exilu. Bez války by se naplno ukázala ničemnost jeho vlády.
Evropa proto musí počítat s Putinem jako hlavní dlouhodobou hrozbou pro svou bezpečnost. Rusko bude znovu zbrojit. Bude mít bojové zkušenosti. Plánování obrany Evropy by mělo být koncipováno tak, aby Putin necítil slabost na jejím křídle - zejména pokud pochybuje o ochotě prezidenta Trumpa bojovat v případě napadení některé ze zemí NATO.
Nejlepším způsobem, jak Putina odradit, by bylo, kdyby Evropa demonstrovala své odhodlání tím, že by hned teď ukázala, že je plně odhodlána podporovat prosperující, demokratickou a na západ orientovanou Ukrajinu. Záleží na zbraních, zejména na protivzdušné obraně a raketách dlouhého doletu, které by zasáhly ruské zásobovací linie, a proto je pro Ameriku klíčové schválit poslední tranši pomoci. Vzhledem k tomu, že arzenály už jsou vyčerpány, je třeba více pracovat na zvýšení kapacit západních výrobců zbraní. Sankce by mohly být zacíleny účinněji, aby oddělily režim od elity.
Zásadní je také politická akce v Evropě (viz Karel Veliký). Putin bude útočit na ukrajinská města a rozvracet tamní společnost, aby sabotoval transformaci země v západní demokracii. V reakci na to by Evropa měla zdvojnásobit své úsilí, aby zajistila pokrok Ukrajiny, a to příslibem peněz a vstupu do EU. Evropští představitelé si nepřipouštějí velikost tohoto úkolu - zdá se, že příliš mnoho z nich před ním ustupuje. To je hloupost. Měli by dát na Lva Trockého: možná nemají zájem o válku, ale válka má zájem o ně, uzavírá The Economist.
█ CENZOR.CZ █
Zdroj: The Economist
Zdroj: The Economist
