AP: Ukrajinští chirurgové bojují na vlastní frontě, ošetřují raněné vojáky

CENZOR.CZ █ pátek 28.07.2023, 11:14

Raněný ukrajinský voják s volacím znakem Kajman dělá znamení 'V' na jednotce intenzivní péče Mečnikovovy nemocnice v Dnipru.
V noci do nemocnice na východě Ukrajiny pronikají válečné hrůzy - míří sem průvod nosítek s bezvládnými těly z přední frontové linie. Vojáci mají obvazy na končetinách nasáklé krví, tváře zčernalé od střepin a vyjevené oči upřené ke stropu, zamrzlé v šoku. V poslední době přijíždějí stále častěji, píše agentura AP, která minulý týden získala dvanáctihodinový přístup do Mečnikovovy nemocnice, kde se lékaři a sestry starají o vojáky převezené z bojiště.

"Bolí to!" vykřikne voják s ranou ve stehně, když ho zdravotníci přesouvají na chirurgické pojízdné lůžko. Zranění vojáci evakuovaní ze zákopů na východě, lesů na severu a otevřených polí na jihu se začínají objevovat v Mečnikovově nemocnici pozdě odpoledne. Desítky dalších, kteří zoufale potřebují operaci, jsou přiváženi až do východu slunce následujícího dne.

Příliv zraněných vojáků souvisí s velkou protiofenzivou, kterou Ukrajina zahájila v červnu ve snaze získat zpět svá území, která z téměř pětiny kontroluje Rusko. Podle lékařů teď mají chirurgové v Mečnikovově nemocnici více práce než snad kdykoli dříve od chvíle, co Rusko loni zahájilo svou invazi.

Ve válce, kde jsou počty obětí považovány za státní tajemství, slouží nemocnice - jedna z největších na Ukrajině - jako měřítko vzdálených bojů. Když se zintenzivňují, roste i pracovní zátěž lékařů, která v těchto dnech představuje 50 až 100 operací za noc. "Vidíme tady to nejhorší z frontové linie," pousměje se vyčerpaně devětapadesátiletý vedoucí lékař nemocnice Serhij Ryženko. "Máme 50 operačních sálů a nestačí," poznamená.

Přes den funguje Mečnikovova nemocnice jako běžné zdravotnické zařízení, kde se léčí pacienti s rakovinou a dalšími chronickými chorobami. Každou noc se v ní však odehrává stejná děsivá rutina: přijíždějí ranění vojáci - mnozí v bezvědomí - a chirurgové operují. Následně vojáky posílají jinam, aby se tam zotavili a uvolnili místo pro další noční příval. "Držíme tady vlastní frontovou linii. Je nám jasné, že to musíme dělat, musíme vydržet," svěřuje se jemně hovořící anestezioložka Teťana Tešynová. "Je to hodně těžké," dodává. Uprostřed shonu zachovává klid. Chce ještě něco říct, ale odvolá ji sestra. Začíná další urgentní operace.

Ukrajinští vojáci bojují v několika zónách podél frontové linie, ale protiofenziva - soustředěná na Ruskem okupovaném východě a jihu země - postupuje pomalu. Malé jednotky jsou nasazovány na průzkum pozic ruské armády, která je silně zakopaná. Než se ji ukrajinští vojáci pokusí vyhnat, musí vyčistit minová pole. Územní zisky jsou minimální. Rusko mezitím zintenzivnilo operace na severu Ukrajiny, poblíž Lymanu, v lesích u Kreminné. Ukrajinští vojáci bojující na frontě tvrdí, že je nejvíce překvapila zuřivost ruské dělostřelecké palby, zejména na jihu v Záporožské oblasti, kde jsou během odminovávání vystaveni silné nepřátelské palbě.

Dvaadvacetiletého Oleha Halaha zasáhla střelba z ruského tanku tento měsíc poblíž Lymanu, utrpěl zranění břicha a nohou. Na jednotce intenzivní péče v nemocnici s námahou popsal, jak jeho četa viděla přijíždět tank, ale palba je zasáhla dříve, než se dostali ke svému granátometu. "Dvacet čtyři hodin denně, neustálá střelba, pořád... když ne [ruská] pěchota, tak dělostřelectvo. Nepřestává to," řekl. Další vojáci, o které se starají lékaři v Mečnikovově nemocnici, utrpěli zranění při odstraňování min z ruských zákopů.

S příchodem večera se tempo činnosti na úrazovém oddělení zvyšuje, další vojáci se sem dostávají téměř každých 15 minut. Na chodbách se ozývají hlasy lékařů a dalšího personálu, kteří popisují ztráty krve a anamnézy případů. Zaznívají diagnózy: střepina v mozku, popálené dýchací cesty, střepina v noze, projektil v ruce; a znovu střepina v mozku. Poranění od střepin tvoří většinu zranění ošetřených v nemocnici, popisují lékaři. Střelná poranění jsou méně častá. Ranění vojáci bývají ošetřováni v nemocnicích blíže frontové linii a jakmile jsou stabilizováni, jsou převezeni do Mečnikovovy nemocnice, což je cesta, která někdy může trvat i půl dne.

Doktor Simon Sečen přiváží vojáka s širokou ranou v holeni. Škrtidlo měl asi půl dne, protože uvázl ve vzdáleném zákopu a jeho evakuace trvala hodiny, vysvětluje Sečen a snaží se podpořit průtok krve. Může být však už pozdě. Vojáka odvážejí na operační sál, kde se lékař Jakov Albajuk na končetinu podívá a rozhodne, že musí být amputována, aby muži zachránili život. "Po dvanácti hodinách bez krevního oběhu končetina odumře," konstatuje Albajuk a vysvětluje, že škrtidlo se musí po dvou hodinách sundat a v případě potřeby znovu nasadit. Kvůli drobným chybám lidé přicházejí o končetiny, dodává.

Pro Albajuka je každé zranění, které vidí na operačním stole, syrovou a nepřikrášlenou výpovědí o brutalitě boje, jemuž ukrajinští vojáci čelí: neustálé bombardování, skryté miny a lstiví odstřelovači. V případě tohoto vojáka vypovídají jeho zranění o statečnosti; postupoval vstříc palbě, neutíkal pryč. Amputace trvá 20 minut. Albajuk používá chirurgickou pilu k přeříznutí kosti, sestra poté odříznutou končetinu zabalí a odnese ji pryč.

Na chodbě mezitím leží na nosítkách jiný voják a volá na svou přítelkyni Annu. Přivezli ho sem, aby lékaři mohli řešit komplikace vzniklé poté, co mu před několika dny amputovali nohu v nemocnici blíže frontové linii. Anna k němu spěchá a říká mu, aby byl silný. Když vojáka odvezou, rozpláče se.

Na operačním stole doktora Mykyty Lombrozova leží voják se zraněním od střepin v levé části mozku. Elegantní ruce osmadvacetiletého neurochirurga pracují metodicky. Jeden po druhém odstraňuje rozdrcené kusy lebky, než může vytáhnout z vojákova mozku malé kovové úlomky. Je to komplikovaná operace, která by za normálních okolností trvala až čtyři hodiny. Válka Lombrozova naučila zvládnout ji za 55 minut. Provádí ji každý den, někdy až osmkrát během jedné čtyřiadvacetihodinové směny. "Je to pro mě velmi důležité, proto jsem tady. Proto tu všichni pracujeme. Je to náš hrdina," prohlásí Lombrozov při pohledu na vojáka.

Mečnikovova nemocnice, která je stará přes 200 let, se podobně jako samotná Ukrajina vlivem války v posledním desetiletí proměnila. Raněné vojáky začala ošetřovat po ruské agresi v roce 2014, kdy na tento úkol nebyla připravena, uvedl Ryženko. Zdravotníci přijímali bojovníky s vyhřezlými vnitřnostmi a obrovskou ztrátou krve. Ryženko viděl případy, o kterých do té doby jen četl v učebnicích. Dnes je Mečnikovova nemocnice vyzdvihována pro své nejmodernější vybavení a odbornost - v šesti budovách působí zhruba 400 lékařů.